Nejen o bolesti zad: rozhovor s Marií Zemánkovou o rehabilitaci v netradičních podmínkách

Žádná pauza se nekonala, s kolegyněmi jely po celou dobu na plný plyn. Sama měla strach z toho, co se může dít. Kdyby se v její ordinaci někdo nakazil, měla by problémy. “Ordinace sice zavřely, ale lidé byli nemocní pořád,” vysvětluje Marie Zemánková, fyzioterapeutka a lektorka Školy zad, proč se rozhodla risk podstoupit. Říká, že jí samotné největší zápřah ve skutečnosti pomohl. Co je kvůli pandemii v ordinaci jinak a co očekává v nejbližších měsících? 

Rehabilitace, věc neodkladná 

Kromě obligátních roušek a dezinfekcí, udály se u vás v ordinaci nějaké změny? 

Ordinační dobu jsem posunula od sedmi do pěti, aby se setkával co nejmenší počet lidí. Díky tomu se na nás na jednom místě nikdy nekumuluje tolik, s kolegyněmi se překrýváme vždy jen dvě hodiny, abychom si mohly vyměnit provozní věci. 

Fungujete celou dobu nepřetržitě, bez ohledu na okolnosti zvenčí. Jak těžké bylo v nejvypjatějších chvílích “nezavřít”? 

Jednoduché to samozřejmě nebylo. Na zdravotníky jsou obecně kladeny extrémní požadavky a ve výjimečné situaci to bylo ještě složitější. Jsme privátní zařízení, člověk si nese veškerou odpovědnost sám. V nemocnici bych prostě přijala nařízení shora. 



A rozhodla jste se pokračovat… 

Když se takřka zastavil chod v celé republice a pohyb osob byl omezen, zavřely se sice ordinace, jenže to neznamenalo, že by lidé snad přestali mít zdravotní potíže. Rehabilitace nezachraňuje životy, ale pomáhá lidi vrátit do normálního procesu. Lidé po úrazu nebo po operaci potřebují fungovat, z tohoto hlediska je rehabilitace neodkladná. Jako jediná ordinace široko daleko jsme nezavřeli ani na minutu. Byly to vypjaté týdny, pracovala jsem mnohem víc než standardně. 

Cykloprodejny často hlásí největší zisky za poslední léta. V karanténě se lidé začali paradoxně více hýbat. Přibylo tím nejspíš úrazů. Je tak? 

To rozhodně. Za celou praxi jsem neviděla tolik polámaných loktů jako teď. Klidně i oba naráz. Z kapacitních důvodů jsme musely dát úplnou stopku chronickým bolestem, braly jsme jen úrazy a pooperační stavy. Zkrátka akutní případy, které nemohly počkat. 

Zasloužený odpočinek


Kdy vás potkal největší nápor?

V dubnu byl znatelný propad, začátkem května začalo lidí přibývat, ke konci měsíce a celý červen už to byla opravdu pořádná fuška. Osobně to pro mě bylo ale strašně důležité. S nadsázkou říkám, že jsem se díky tomu nezbláznila. Zatímco řada lidí kolem mě byla zavřená doma, kde mohli nanejvýš vyčkávat, co se bude dít, já jsem se nezastavila. 

 



Takové tempo se ale nedá dlouhodobě vydržet… 

Taky zrovna teď čerpám čtyři týdny dovolené. V kuse, to jsem nikdy předtím nezažila. Ale musela jsem. Jakmile jsem si byla jistá, že je ordinace stabilizovaná, dala jsem si pauzu. Už dávno vím, že pokud mám pomáhat ostatním, musím být v prvé řadě sama funkční

Teď se věnujete tedy naplno relaxaci?
 

První čtyři dny jsem vlastně jen prospala. Aktuálně vyklízím dům po rodičích, okopávám zahrádku, chodím se koupat k řece. Věnuju se naprosto přízemním záležitostem a velmi si to užívám. 

Blíží se podzim. Ordinace praktických lékařů se během tohoto období pravidelně plní pacienty s chřipkou. Znáte podobný fenomén také ze své ordinace? Jsou pro toto roční období typické některé neduhy pohybového ústrojí? 

Jsou. Bolavá záda. Jednak jsme skoro na vesnici, lidé dokončují takové ty venkovské práce a s námahou přichází potíže. Jednak jsou podzim i jaro obecně líhní chronických bolestí zad. To případů každý rok rapidně přibude. Podobně to očekávám i letos. 

Díky za rozhovor 

Protože je podzim obdobím bolavých zad, neměli bychom zapomínat na prevenci. Přidejte se k Marii na některém z podzimních termínů Školy v Karlově


3 videotréninky z programu Sedět je umění zdarma

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů.




Mohlo by Vás zajímat