Jak přimět tělo k pohybu? Zaveďte si rituály, radí fyzioterapeutka

Všichni ví, že by se měli hýbat a cvičit. Lidem ovšem chybí kolektivní sportovní aktivity a z online programů už jsou přesycení. Jak se v současné době, která nepřeje setkávání ani venkovním sportům, donutit k pohybu? Nejen o tom je další rozhovor s fyzioterapeutkou Marií Zemánkovou. 

Marie, měla jste období, kdy jste při šesti dětech a ordinaci každý den hodinu poctivě cvičila Iyengar jógu. To chce přece něco disciplíny. Můžete poradit, kde ji vzít? 

Cvičila jsem pravidelně, dlouhodobě a poctivě především ze zdravotních důvodů. A ze zkušenosti vím, že když má člověk problémy, zvládne se ke cvičení donutit. Vy se ale spíš ptáte na to, jak se přimět ke cvičení prostě proto, že bychom se hýbat měli. Mám za to, že velmi pomáhají rituály. Jak říká staré mnišské přísloví: zachovej řád a řád zachová tebe. 

To zní velmi hezky, ale jak to konkrétně aplikovat na cvičení? 

Musíme si vnést do cvičení řád. Stanovit si denní dobu, kdy se chce člověk cvičení věnovat. A pak si na něj udělat čas stůj co stůj. Někomu to může znít banálně, ale třeba podle mě je základ mít svoji podložku a každé ráno se donutit rozložit ji na podlahu. A když se k tomuhle donutíte, tak už dojde i na cvičení. I kdyby to mělo být jen na tři minuty. Jsou to malé krůčky, kterými si každý dokáže zvyk vrýt pod kůži. Hlavně začít. 

Řekněme, že se naučím nějakou sestavu. Třeba právě podle videa nebo online lekce. Osobně se mi stává, že mě některé pozice nebo cviky vyloženě nebaví. Tak je prostě vynechám. Je to takhle špatně? 

Nemůžu říct, že by to bylo v zásadě špatně. A samozřejmě je lepší dělat alespoň nějaké cviky. Osobně doporučuji naučit se nějakou sestavu, poté video vypnout a zkusit si ji zacvičit bez instruktora. Některé polohy a cviky možná vynecháte. Důležité jsou ale ty, na které si vzpomenete. Pravděpodobně vás oslovily z nějakého důvodu. Proto si je pamatujete. To je ten proces, kdy se učíte tělu naslouchat a nacházet, co mu vyhovuje.



K pohybu má zakladatelka Školy zad celoživotně blízko a volný čas prožívá především aktivně. Na první fotce sází strom s vnoučaty, na druhé pomáhá synovi se stavbou domu, třetí fotografie zachycuje Marii Zemánkovou a Helenu Tomanovou, rovněž lektorku z jarních kurzů na Karlově, na procházce. Zdroj: Osobní archiv Marie Zemánkové

Jinými slovy, je to dlouhodobější proces. 

Samozřejmě. Něco vám může vyhovovat týden, něco pár měsíců. Je to tak a je to tak úplně v pořádku. Na druhé straně, když se vrátím k těm rituálům, to je přesně ten důvod, proč už osm let každý den ráno cvičím Pozdrav slunci. Dává mi ten řád a pravidelnost, které považuji za důležité. 

Kdysi jsem někde slyšela, že cvičení je jako investice, kterou člověk zúročí ve stáří. Souhlasíte s tím? 

Jednoznačně. Je třeba připomenout, že lidé, o kterých dnes můžeme říct, že jsou staří, většinou nikdy cvičit nepotřebovali. Pravděpodobně se mnohem více hýbali v práci i v běžném životě, jejich aktivita byla celkově rozmanitější. Dnes jsme hrozně statičtí, a tím spíš je cvičení nutnost. Pohyb souvisí se vším. S imunitou, s pružností, s kardiovaskulárním systémem, s trávicí soustavou, s dýcháním, samozřejmě s náladou a s celkovým nastavením. Takže cvičení je investice, ale nezúročíte ji až ve stáří. I mnohem dřív. Většina nemocí nebo úrazů se léčí jednodušeji, pokud jste ve formě. 

V dřívějším rozhovoru jste uvedla, že jakýkoliv pohyb člověk dělá, má dělat vědomě, poslouchat tělo a myslet na pohyb. Platí to opravdu vždy, třeba i při vynášení odpadků? 

Obávám se, že kdybych teď přikývla, budu za profesně deformovaného blázna. (smích) U odpadků si nedělám iluze, to člověk prostě vezme pytel a maže, aby byl rychle zpátky. Ale jinak je vědomý pohyb opravdu základ. Právě proto doporučuji, aby lidé necvičili s videem, ale aby se sestavu naučili, video vypli a cvičili sami. Jen tak, když nedávají pozor na to, co dělá a říká lektor, si mohou pořádně dávat pozor na to, jak cviky provádějí a co jim říká tělo. 

Je něco, co byste chtěla dodat na závěr? 

Snad to, že člověk se vyvíjí a pořád se něco učí a s pohybem se to má úplně stejně. Takže pokud by si z tohoto rozhovoru měl někdo něco vzít, pak snad vědomí, že je opravdu prospěšné neustrnout a objevovat pořád něco nového. Já mám například novou vášeň, a tou je celoroční venkovní koupání. Otužování je úžasné v tom, že nic nevyžaduje, všechno nám už dala příroda. A pak už si stačí naslouchat. Jako vždycky. 


Mohlo by Vás zajímat